Přihlášení
Březen 2014

Hana Zagorová: Je velké štěstí potkat v životě svoji druhou polovinu

Takhle nějak vypadá pokora k životu, napadlo mě několikrát během rozhovoru s jednou z největších zpěvaček české populární hudby. Žádné stížnosti na zdraví, věk či nesplněné sny. „Myslím, že všechno v mém životě bylo tak, jak být mělo,“ říká Hana Zagorová. Devítinásobná zlatá slavice a tak trochu fatalistka, která je vděčná osudu za všechno dobré, co jí kdy nadělil.

Hana Zagorová: Je velké  štěstí potkat v životě svoji druhou polovinu

Paní Zagorová, nemůžu se nezeptat, jak se Vám hojí zlomené rameno?

Vyvíjí se to slibně. Podstupuji rehabilitace, kterým věnuji opravdu hodně času. Ale už také koncertuji a pokračuji v natáčení nového cédéčka.

Jaké na něm budou písničky a kdy se CD objeví na trhu?

Půjde o úplně nové písničky, včetně šansonových, asi čtyři budou převzaté. Nechci o nich moc mluvit, dokud nebude cédéčko venku, ale moc hezký text napsal třeba Pavel Žák, skládá na něj písničku Karel Vágner. Mezi autory jsou i muzikanti, od kterých jsem dosud ještě nic nezpívala. Například z kapely Umakart nebo Radek Banga z Gipsy.cz. Ke čtyřem skladbám jsem napsala text já. Ale kdy se cédéčko objeví na trhu, to mohu těžko říct, Supraphon počítá s jeho vydáním v květnu, tak doufejme, že se všechno stihne. Přece jen se práce kolem něj mým zraněním lehce zpozdila. Každopádně jsem z té práce nadšená.

Přemýšlela jste někdy o tom, jak by vypadal Váš život, kdybyste se místo zpěvu upsala herectví, které jste původně vystudovala?

Abych pravdu řekla, nejsem člověk, který řeší, co by bylo, kdyby… (smích). Jsem šťastná, že jsem se rozhodla - nebo možná spíš osud rozhodl za mě - pustit se na sto procent do zpívání, které je mojí doménou.

Jak a kdy vlastně k tomu profesionálnímu zlomu došlo?

Když jsem ve 3. ročníku Janáčkovy akademie múzických umění onemocněla. Tehdy jsem byla zavalena prací, protože jsem během studia hodně účinkovala ve Státním divadle v Brně i v televizi. Herectví pro mě bylo rozhodně prioritou. Ale kvůli nemoci se má kariéra nakonec přehoupla směrem k písničkám, které jsem už v té době také začínala zpívat. Jednoduše řečeno, když jsem musela ze zdravotních důvodů herecky vysadit, zpívání převážilo a já jsem tomu moc ráda.

V letech 1977 až 1985 jste devětkrát po sobě vyhrála ženskou kategorii v anketě popularity Zlatý slavík, ale i pak jste se pravidelně umisťovala v první desítce, a to včetně loňského roku. Bylo něco, na co jste v té hektické době neměla čas, a dnes je Vám to líto?

Myslím, že pokud pracujete opravdu na sto procent, je to hektické v každém povolání. A já nemám pocit, že bych byla o něco ochuzená. V letech zlatých slavíků jsem skutečně měla méně času na život, ale tak to prostě bývá. Musíte si vybrat, nejde dělat současně dvě věci vrcholově. Takže u mě šel život kousek stranou. Ale do dnešního dne jsem toho ani jednou nezalitovala, protože jsem měla a mám to štěstí, že dělám práci, která mě naplňuje a nesmírně těší, bez které si jen těžko dovedu svůj život představit.

Nazpívala jste přes 800 písniček, vesměs hitů. Zpíváte na koncertech všechno, nebo jste některé pecky z repertoáru vyřadila? Přece jen zpívat skoro 40 let, že jste duhová víla, pro Vás nemusí být pocitově úplně ideální.

Pocitově to naopak ideální je, lidé tyhle písničky chtějí slyšet, přijďte na koncert, uvidíte sama (smích). Samozřejmě takové ty třeskutě mladé písně bych už zpívala nerada, je pár skladeb, ke kterým se již nevracím. Ovšem Duhová víla k nim nepatří, protože diváci ji na koncertech vyžadují. Vždycky jim na to říkám, že tuhle písničku budeme s Petrem Rezkem zpívat asi do konce života (smích). Ale mě to těší, protože ji mám ráda, Karel Vágner ji napsal báječně.

Zajímal by mě Váš vztah k bulvárním médiím. Někdy mi přijde až nesoudné, jak u známých osobností válcují bez ohledu na věk témata vztahů, vzhledu a váhy.

Myslím, že je to spíš otázka novinářské etiky. A jestliže ji někdo nemá, těžko ho k ní přimějete, pokud to neudělá šéfredaktor. Někdy to bulvár skutečně hodně, hodně přehání, ale zase abych pravdu řekla, nečtu ho tak důkladně, abych věděla o všem, co se v bulvárních plátcích šustne. Nehledě na to, že je jich takové množství, což na druhou stranu svědčí také o úrovni čtenářů. Kdyby je lidé nečetli, nebudou vycházet.

Nicméně zrovna Vám módní policie často chválí outfit, že se umíte dobře oblékat. Není unavující pořád se hlídat a dávat si pozor, jestli se zrovna někdo nedívá?

Celý život se oblékám podle vlastního vkusu, takže tohle já opravdu neřeším.

Během kariéry jste procestovala spoustu zemí, přesto pravidelně doprovázíte na zahraniční turné manžela, operního pěvce Štefana Margitu. Není to pro Vás v cizině trochu nuda, čím se tam zabavíte, když třeba zkouší?

Copak se můžete cítit nudně s člověkem, kterého milujete? Právě to, že můžeme být se Štefanem na jeho třeba dvouměsíčním angažmá spolu, je vůbec to nejlepší. Navíc si s sebou vždycky beru práci – knížky, angličtinu, píšu texty - takže opravdu nemůžu říct, že bych se někdy nudila. Ale já se obecně v životě nenudím.

Jak v zahraničí bydlíte?

Divadlo nabízí Štefanovi možnost bytu a my se obvykle rozhodujeme podle délky pobytu. Když jde o kratší období, zpravidla využijeme hotel, při dlouhodobějším angažmá spíš byt.

Máte dům ve španělské Malaze. Z pracovních důvodů, nebo na dovolenou?

Na dovolenou, protože Španělsko máme oba hrozně rádi. A je fajn, když můžeme jet někam, kde nemusíme balit a vybalovat. Víte, Štefan bývá pracovně víc než půl roku v cizině a žít takovou dobu v kufrech není zase až tak příjemné. Prostě jsme rádi, že nejezdíme na dovolenou pokaždé někam jinam, ale na stálé místo.

Když jste pořád na cestách, jaký máte vztah k bytu v Praze?

Nádherný! Pro nás je to nejkrásnější byt na světě.

Vaše manželství trvá přes 20 let, jsou nějaké řekněme třecí plochy? Zvenčí vypadá nesmírně harmonicky.

Ujišťuji vás, že i zevnitř (smích). Vzhledem k tomu, že jsme se se Štefanem poznali přece jen v pozdějším věku, jsme oba vybouření a žádné třecí plochy nejsou. Je velké štěstí potkat v životě svoji druhou polovinu, když vám osud nahraje člověka, který k vám patří. Jsem moc šťastná, že nám se právě tohle stalo.

Když jste si ho brala, nebála jste se desetiletého věkového rozdílu?

Ani trošku, tehdy ani dnes mi to vůbec nepřijde. Podle mě vztah prostě není založený zrovna na tomhle půdoryse, takže jsem se tím nikdy nezabývala a myslím, že ani nebudu.

Změnil se nějak Váš vztah k vážné hudbě po boku tenora?

Určitě, od počátku našeho vztahu jsem se o klasiku začala víc zajímat. Speciálně v operní tvorbě jsem se dřív rozhodně neorientovala tak, jako dnes.

Vaši kariéru odstartovala před jedenapadesáti lety soutěž Hledáme nové talenty. V současné době jsou televize plné typově podobných projektů. Sledujete je?

Abych pravdu řekla, nemám na to příliš čas. Nicméně zaznamenala jsem, že je několik takových pořadů, je otázka, jestli jeden nepřebíjí druhý. Ale zase na druhou stranu vím, jak pro mne bylo v mládí důležité, že taková soutěž existovala. Jinak bych určitě nedělala to, co dělám. Takže soutěžícím můžu jen přát, aby to pro ně mělo podobný efekt, jako kdysi pro mě.

V roce 1984 jste jako host hudebního festivalu v Polsku zaznamenala triumfální úspěch, museli přerušit program, aby se publikum uklidnilo. Stávalo se Vám tohle běžně?

Ne, toto se stalo opravdu pouze jednou. Bylo to tak mimořádné, že na to budu s láskou vzpomínat do konce života. Organizátoři tehdy už chtěli vyhlašovat vítěze festivalu, ale diváci mě nechtěli pustit z pódia, nepřestávali tleskat, a tak někdo vymyslel v podstatě jediné možné řešení, že se vyhlásí pauza (smích). Pro mě to bylo pochopitelně hrozně hezké, ovšem pro ty, kteří čekali na vyhlášení vítězů, už to asi tak příjemné nebylo.

Před pár lety jste vydala knihu vlastních básní a písňových textů s názvem Milostně, chystáte nějakou další knižní novinku? Jak ve Vás vlastně texty vznikají?

Zatím nic dalšího nechystám. A jinak je to spíš otázka pro nějakou múzu, potěší mě, když se nade mnou některá zastaví a pošle mi něco příjemného. Pak prostě texty vzniknou.

Nové cédéčko, samostatná vystoupení, koncerty s Petrem Rezkem… Co se změnilo od doby, kdy jste profesní činnost utlumila s tím, že máte pocit, že jste už odzpívala, co jste odzpívat měla?

Když jsem se seznámila se Štefanem, dala jsem přednost životu před kariérou. A v průběhu dalších let jsem pak najednou zjistila, že se mi po mé profesi hrozně stýská a že ji nedokážu úplně opustit. Myslím, že všichni, kteří tuhle práci děláme, jsme částečně exhibicionisté. A mně zkrátka chybělo stát na jevišti, chyběl mi zájem lidí, potlesk. Jsem moc ráda, že jsem se vrátila a že do dnešního dne zpívám a vyprodávám sály.

 

Renata Malinová

 

HANA ZAGOROVÁ

Zpěvačka a textařka, herečka, moderátorka Hana Zagorová se narodila 6. září 1946 v Petřkovicích u Ostravy. Otec Jan Zagora byl stavebním inženýrem, matka Edeltruda učitelkou. Poprvé na sebe pěvecky upozornila v roce 1963 v ostravské soutěži Hledáme nové talenty, kde ji doprovázel Orchestr Gustava Broma. Po maturitě v roce 1964 ale začíná studovat herectví na brněnské JAMU. V témže roce poprvé účinkuje v televizi, o rok později má již samostatnou televizní show. V roce 1968 dosáhla na 5. místo v anketě popularity Zlatý slavík a vydala první singl s hitem Svatej kluk. Po ztvárnění hlavní role v televizní inscenaci Vladislava Vančury Josefína dostala nabídky na angažmá z malých pražských divadel. Po přestěhování do Prahy v roce 1969 se však upisuje zpěvu. V letech 1972 – 74 ještě hostuje v Semaforu v roli Bludičky v představení Jiřího Suchého a Ferdinanda Havlíka Kytice, ale zároveň začíná od roku 1973 zásadní spolupráce s Karlem Vágnerem. Následují úspěšné duety s Petrem Rezkem (mj. Duhová víla; Asi, asi) a později vystupování se Stanislavem Hložkem a Petrem Kotvaldem. Na vrcholu popularity je v letech 1977 – 85, kdy devětkrát za sebou zvítězila v ženské kategorii Zlatého slavíka. V 80. letech také pravidelně natáčí hudební televizní pořad Dluhy Hany Zagorové, zahrála si roli Elišky ve filmovém muzikálu Trhák. V červnu 1989 podepsala petici Několik vět, v níž hnutí Charta 77 požadovalo propuštění politických vězňů a svobodu slova. Je jí zastavena činnost a až do pádu komunistického režimu nesmí veřejně vystupovat. V období po revoluci píše mimo jiné scénáře televizních pořadů a v televizi se objevuje se svým pořadem Když nemůžu spát či v zábavném pořadu Hogo-Fogo. V roce 2006 vydává knihu básní a písňových textů pod názvem Milostně. Během

kariéry nazpívala přes 800 písní, natočila 19 řadových a 16 výběrových alb. Dvaadvacet let je vdaná za slovenského operního pěvce Štefana Margitu (1956). Jejím prvním manželem byl baletní mistr Vlastimil Harapes. Od mládí trpí vážnou nemocí krve. Je bezdětná.

 

inzeraty